Vlastnosti práškové síry
Anorganická látka (méně často psáno neústrojná látka) je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami anebo chemickými prvky, který však může obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Z hlediska struktury může jít jak o látku heterogenní, tak homogenní. Pokud je tato anorganická látka chemicky čistá, tedy je to látka složená z jednoho druhu molekul nebo atomů, hovoří se o anorganické sloučenině nebo chemickém prvku. Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice a podobně, ale také například chemicky čistá síra – anorganická síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Síra srážená prášková je velmi jemný prášek, který se získává srážením, přičemž se touto technologií dosahuje velmi jemné struktury.
Síra sama o sobě nesmrdí, tedy nezapáchá, ale její sloučeniny ano. Například sirovodík (H2S), dnes se říká sulfan, má zápach po zkažených vejcích a je silně jedovatý. Vyskytuje se v přírodě jako minerální voda (lázně Skalka u Prostějova).
Oxid siřičitý (SO2) je při vdechnutí štiplavý, dusivý (silně jedovatý), leptá sliznice. Vyskytuje se v přírodě například tam, kde je aktivní sopečná činnost.
Samotný název „síra“ pravděpodobně pochází ze sanskrtu, kde výraz „cira“ znamená „světle žlutý“ (sanskrt je jedno z nejstarších písem na světě, jsou jím napsány například tibetské posvátné texty). Původ latinského názvu „sulfur“ není zcela jasný.
Fyzikální vlastnosti síry: tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti síry: barva sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé; lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Chemické vlastnosti: složení síra (S), běžné příměsi selen (Se), telur (Te), arsen (As); rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.[1]
Původ:
- vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
- sedimentární – takzvané síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách;
- druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
- biogenní – produkt činnosti mikroorganismů.
Pro síru je charakteristická žlutá barva. Síra je minerál, se kterým se můžete setkat i v přírodě (viz výše). Doprovází především vulkanicky aktivní oblasti či místa, ve kterých vyvěrají na povrch horké termální prameny. Všude tam se síra prozradí právě díky odstínům žluté barvy.
Tato pevná krystalická látka žluté barvy existuje v několika alotropických modifikacích (to znamená, že její krystaly mohou mít různou vnitřní strukturu), nejčastější je síra jednoklonná a kosočtverečná. Její molekuly se za běžných podmínek skládají z osmi atomů (S8). Při zahřívání se tyto osmiatomové kruhy štěpí a spojují se do dlouhých řetězců. Pokud síru dostatečně zahřejeme a následně rychle ochladíme, získáme takzvanou plastickou síru, která obsahuje osmiatomové kruhy, ale i řetězce, které způsobují její pružnost. V plynném stavu existuje síra i v podobě dvouatomových molekul. Ochlazením sirných par získáme takzvaný sirný květ, což je kosočtverečná forma síry (používá se například k odstraňování rozlité rtuti, kdy reakcí vznikne sulfid rtuťnatý).
Z dalších vlastností síry stojí za zmínku, že je to typický nekov (tedy nevede elektrický proud). Je nerozpustná ve vodě, ale můžeme ji rozpustit v nepolárních rozpouštědlech (například sirouhlík CS2). Z mnoha způsobů použití síry lze uvést výrobu kyseliny sírové, sirouhlíku, zápalek, vulkanizaci kaučuku (zvýšení odolnosti kaučuku vůči vnějším vlivům – stárnutí), v minulosti výrobu černého střelného prachu a podobně.
V přírodě se síra vyskytuje volná (elementární) nebo vázaná ve formě síranů (například sádrovec – CaSO4 . 2 H2O), sulfidů (například pyrit – FeS2), jako plynný sulfan (H2S v zemním plynu či v sopečných plynech). Prášková síra je hořlavá a dráždí kůži.
Lékařská síra
Lékárenská síra se používá zevně v různých topických přípravcích – mastech, gelech, krémech, lihových roztocích nebo omývadlech (latinsky označované jako lotio). Odedávna se připravuje v lékárnách mast s vyšším podílem síry jako osvědčený prostředek proti svrabu. Koncentrace síry se v masti pohybuje mezi 5 až 20 % podle určení lékaře.
Věděli jste například, že muž o hmotnosti 100 kilogramů má přibližně 2,5 kilogramu síry ve svém těle? Dokonce tvoří až 2,5 % lidské tělesné hmotnosti! Je to tedy jedna z nejdůležitějších surovin pro budování zdravých nových buněk. Síra je důležitým stavebním kamenem kloubů, chrupavky, šlach, vazů a svalů. Proto je obzvláště důležitá u stavů, jako je artritida, svalová bolest, bursitida a dalších. Je také důležitá pro zdraví pokožky, vlasů a nehtů. Problém je, že ani rostliny, ani zvířata si neumějí vyrobit síru sami. A protože je síra součástí všech buněk, je nezbytné, aby tělo mělo bohatou zásobu tohoto minerálu ve své využitelné formě.
Zde přichází na řadu MSM. Methylsulfonylmethan neboli MSM je organická forma síry, kterou organismus snadno absorbuje a využívá. MSM se řadí do kategorie „extrémně nízké“ toxicity s profilem toxicity podobným jako u vody. Vzhledem ke své inertní povaze je MSM nealergenní, nepyretický a nemá žádné rušivé nebo nežádoucí farmakologické účinky. Při vnitřním užívání tělo bude samo distribuovat MSM tam, kde je potřeba. Po asi 12 hodinách se veškeré přebytečné množství vyplaví z těla. Mějte na paměti, že MSM by jako jedna ze sloučenin síry nikdy neměl být zaměňován s léky typu „sulfonamidy“, na které jsou někteří lidé alergičtí. MSM je zcela bezpečné, bez zápachu a netoxické.
Prodej
MSM můžete koupit zde.
Sirnou mast můžete koupit zde.
Sirná mast na svrab
Mastí se natře na 24 hodin celé tělo a tento postup se opakuje 3x během 3 dnů. Poté se teprve pacient vykoupe. Zde se využívá keratolytického, antibakteriálního a antimykotického účinku síry. Pokud je síra v přípravku ve vyšší koncentraci, může u citlivých pacientů podráždit kůži. Léčba bez receptu.
Sirnou mast si můžete vyrobit i sami doma. Smícháte práškovou síru s lékařskou vazelínou nebo s kvalitním olivovým olejem tak, aby vznikla pasta. Vzniklou pastu nanesete na celé tělo a necháte působit po dobu 24 hodin, poté proces opakuje ještě 2x a nakonec smyjete.
Sirná kúra u svrabu
Síra se používá v mastném základu: pro dospělého pacienta je vhodná 10–20% sirná vazelína, u dětí se používá 2,5% mast. Tato mast se aplikuje 1x za 24 hodin, a to tři po sobě následující dny. Aby byla léčba úspěšná a výsledky a účinnost co nejlepší, je nutné dodržovat následující zásady zevní léčby: preparát se má po koupeli stejnoměrně vtírat do důkladně osušené kůže celého těla; každý den je nutné měnit spodní a ložní prádlo, které se musí následně vyprat při teplotě minimálně 60 °C, vyžehlit a 3 dny nepoužívat; ostatní prádlo či obuv pak nepoužívat alespoň 5 dní.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Malach